Kubánci žijí rytmem, nikdy nespěchají a milují sladké. Na každém rohu je alespoň jedna malá dulcería, u které stojí fronta lidí, koupí si slaďoučkou dobrůtku nejlépe ještě navrchu s krémem, vestoje ji shltnou a pokračoujou dál svou cestou. Krásnou postavu tu řeší málokdo. Potkali jsme spoustu seňor, které měly břicho stejně velké jako prsa a hrdě se nesly ulicí.
Poslední den v Havaně taky nebyl chudý na zážitky, hned u snídaně to byl zážitek gastronomický, protože paní domácí nám nachystala úplnou hostinu. Poprvé jsme tak měli ke snídani hamburgr s hranolkama. (mimo jiné – pak klasicky volské oko, salám, sýr, a dokonce ovocný salát. A to nemluvim o másle, medu, dalším ovoci na míse, mléku, ovocném smoothie a to všechno zakončeno skvělou kávou z mokakonvičky). Abslutně nejlepší snídaně, i když všude nám chutnaly… Akorát ty vejce pár dnů nebudeme moct ani vidět :-))).
Stará Havana je část města, kterou bych nazvala architektonickou přehlídkou. Je tu spousta muzejí, paláců, bulvárů, zrekonstruovaných honosných budov. Nejstarší náměstí je ze 16. století, kdy byla Kuba pod nadvládou Španělů. Zaujalo nás, jakým způsobem tu začaly probíhat renovace a opravy.
Od roku 1982 začal místní havanský historik Spengler ve spolupráci s UNESCO opravovat centrum. V roce 1994 založil společnost Habaguanex, která provozuje řadu restaurací, muzeí a dalších atrakcí pro turisty. Ročně vydělá stovky milionů dolarů. Tyto peníze pak investuje do renovace a záchrany památek, což přilákalo další turisty a tím pádem další peníze. Společnost se pustila i do sociálních projektů, jako jsou například školy, domy pro seniory či matky s dětmi, rehabilitační střediska, které jsou přímo v centru Starého Města v těchto opravených palácích, které tak mají smysluplné využití a nezejí prázdnotou. Chytrý člověk, ten pan Eusebio Spengler!
Co nás taky na Kubáncích překvapilo, je množství jídla, které do sebe dokážou dostat na jeden zátah – předkrm ve velikosti našeho hlavního jídla, hlavní jídlo ve velikosti dvou našich hlavních jídel a nakonec copak asi???? Sladkou tečku v podobě nějakého krémového flanu, či něčeho podobně kalorického. A pak teprv spokojeně odcházejí domů. Což mi připomnělo téma kubánských WC. NIKDY nemají prkýnko a VŽDYCKY tam chybí toaletní papír. Jsou výjimky, občas tam bývá poblíž jakási nezúčastněná osoba, která je ale okamžitě ve střehu, jakmile se přiblížíte k toaletám a vyžaduje směnný obchod – vy dáte 0,50 CUC, ona toaleťák. Ruce si posléze umyjete v kyblíčku, který se nachází v umyvadle, ze kterého neteče voda.
Odpoledne jsme ještě zaskočili zakoupit hlavní zdejší vývozní artikl v podobě šesti lahví rumu a budeme moc rádi, když s těma báglama hošani na letišti nebudou moc mlátit. Paní domácí nám uvařila dobrou kávu a my si dali chvíli relax. V pozdním odpoledni je dobrý světlo na focení, takže do ruky kameru a foťák a míříme zpátky do Starého města.
Postupně zapadalo sluníčko, takže když jsme se vykolíbali po večeři z restaurace, byla už úplná tma. Tahle hospůdka El Zaguán byla sice v centru, ale tak krásně zastrčená, že nás zaujala hned svou prázdnotou :-D. Taky nám tu nikdo nic nevnucoval, někteří nabízeči jsou tak otravní, že za námi ještě 10 metrů běží a když už všechno ostatní selhává a my pořád nereagujeme, tak aspoň volají: “Where you are from“?
Jídlo bylo fajn, dokonce i docela nápaditě servírované. Už za tmy jsme se naposledy prošli k pobřeží na Malecón a poseděli na schodech u břehu.
Přejeme Kubě a Kubáncům, aby se tu všem žilo dobře a v dostatku.