Taxík přijel přesně, jak bylo domluveno. Od paní domácí jsme měli opět na cestu svačinku, a protože se čas cesty trochu protáhl, houska se salámem a sýrem se šikla. Já teda měla trošku pochybnosti, že taxi dorazí, protože naháněč asi nevěřil svým uším a 2x se nás ptal, kamže to chceme. Inu, Matanzas není zrovna turistická destinace.
Při odjezdu taxíku od našeho ubytování Kamila trochu zarazilo, že motor auta běží a klíčky do zapalování řidič vrazil až když nasedl do auta, hned poté, co přidrátoval vzadu kufr…Já se nad tím ani napozastavila, ženská,no…Cesta pěkně ubíhala a my si libovali, že sedíme vepředu, protože vzadu klasicky vyřvával z repráků kubánský hip-hop.
Po cestě jsme dali zastávku na benzince, kde měli výborný kafe a pokračovali jsme vzhůru směr Varadero. Naši rakouští spolucestovatelé měli namířeno právě tam. Tam my jsme nechtěli – hotely, pláže bary, restaurace, to můžeme do Chorvatska, všude je to stejný.
Kamil teda vyjádřil stín pochybností, ale nechal se přesvědčit, že Matanzas je pro nás to pravé místo. (Podruhé vyjádřil své pochybnosti už důrazněji, když nás v průběhu odpoledne v Matanzas několikrát obtěžovali dědouškové a buď chtěli pozvat na drink nebo si řekli rovnou o peníze. Trošku nepříjemné bylo, že my měli s sebou zrovna v tu chvíli hromadu peněz, poňáč jsme potřebovali vyměnit další eura na zbytek pobytu).
Naše zdejší ubytování – Hostal Sueňos je úplně parádní. Velice příjemná mladá rodina s dvouletým mrňouskem, všechno je tu nové, na zdejší poměry až luxusní. K dispozici venkovní sezení a nahoře opět výhledy ze střechy na město.
Aha, a teď jsme zjistili, že ve vedlejším pokoji jsou taky turisti! Rakouští…Každopádně, cizinců je tu fakt strašně málo a o to je tohle město autentičtější, příjemnější. Co je míň fajn je, že jsme v pozdnějším odpoledni dorazili na bus stejšn Viazul a za okýnkem ani noha, natož pokladní. A navíc ani žádnej jineteros, kterej by nám nabídl taxi, abychom se ve čtvrtek dostali do Viňales. Pak nás odchytl mladík, kterej měl na triku logo Viazul a sdělil nám, ať přikvačíme ráno, že už tu dnes nikdo néni. Tak snad to zítra dopadne.
Tak jsme se tak courali centrem, až jsme narazili na domácími doporučovanou restauračku Le Fettucine, kde to úžasně vonělo. Bylo dost plno, což se není co divit – restaurace dispononuje pouze třemi stolky… A tak jsme slečně v restauraci slíbili, že se za chvíli vrátíme, na casa particulare se osvěžili (vodou, mýdlem a posléze i rumem) a vyrazili na večeři. Fettucine byly vynikající. Cena, oproti včerejší nóbl večeři, luxusní – jedna porce těstovin cca 2,60 CUC. Tady se nám líbí.
