Snídaně byla domluvená na osmou, paní domácí nás obsluhovala skoro jako profesionál – ovoce, moc dobrý suchary (těma se tu cpeme od příjezdu), máslo, med, usmažila nám volská oka, čaj, kafe a slaďoučký dezert, něco jako medovník a navíc jsme dostali i housku se salámem na svačinku. Mhmmňam. Courali jsme se uličkama, které jsme včera nestihli projít a mimo jiné naše cesta vedla taky k telekomunikační společnosti Etecsa. Tu prodávají totiž karty k připojení na Wifi, z kartičky jednoduše setřete přihlašovací číslo a heslo, zadáte do mobilu a můžete si vesele brouzdat. Tož tak. A tak udržujeme spojení s maminkami, aby neměly strach, jestli jsme se neztratili ve světě.
A protože chtěl brouzdat skoro celej Trinidad, tak fronta na karty byla dloooouhá. A paní v kanceláři měla zřejmě od lékaře naordinovány pouze pomalé pohyby, a tak dostat se ke kartě byl docela boj.
Po poledni relax a ve třičtvrtě na dvě zběsilý úprk na na roh Casa del Tabaco, odkud měl odjíždět bus na Playa Ancón za zpátečních 5 CUC. Stojíme, čekáme a samozřejmě, za pár minutek už tu byli jineteros, a jestli nechceme odvézt. Tyhle taxi colletivo stojí teda vpodstatě stejně jako jízdenka do autobusu, ale je to rychlejší způsob cestování a člověk nemusí někde trčet a čekat, jestli vůbec odjede. Nabral další dva a za chvilku jsme vystupovali z auta na pláži. Moře krásné, pláž krásné, málo lidí – krásné. 🙂
Při plavání v moři jednomu vyhládne, svačinku jsme měli dávno snědenou, tak bylo rozhodnuto, jdem na večeři. Vyhrál to paladar La Ceiba, mají tu specialitu – kuře na medu s citronovou omáčkou (výýýborné) a pak jsme objednali jehněčí dušené s kubánským pepřem. Oboje luxusní.
Zítra v půl deváté máme domluvené taxi collectivo do Matanzas.